Kostely

ostel Narození Panny Marie, Šumice

Původní kostel Narození Panny Marie stojící uprostřed vesnice pocházel z roku 1861. V roce 1896 byla vyměněna podlaha, nové omítky, pořízena křížová cesta a odvodnění terénu kolem kostela. V roce 1899 při prudké vichřici byla stržena původní dřevěná věž a ještě v témže roce byla vyzděna nová. V této podobě zůstal beze změny až do roku 1973, kdy kvůli instalaci nových věžních hodin byla věž nadezděna o 1 metr.

Kolem roku 1950 za působení kněze Františka Josefíka se šumická farnost rozhodla postavit nový kostel. Jako náhradní prostor pro bohoslužby po dobu výstavby kostela byla určena místnost na faře, která v minulosti sloužila farnímu hospodářství jako stodola. Ze sbírek farníků byly postupně nakupovány cihly a vápno. Vzhledem k tehdejším poměrům nebyla stavba kostela povolena a nakoupený materiál byl použit na stavbu kulturního domu a okolních kravínů. Po dokončení stavby kulturního domu v roce 1961 začala být dvorana využívána jako tělocvična pro místní základní školu.

Po roce 1989 byla dvorana a další přilehlé prostory v rámci restituce v roce 1995 vrácena církvi a v roce 1998 byla tělocvična přestěhována do kulturního domu. Po příchodu kněze p. Vincence Sváka do naší obce se znovu započalo s přípravou stavby kostela. Památkový úřad v Uherském Hradišti však trval na zachování původní presbytáře a sakristie. V únoru 1989 práce započaly. Varhany byly demontovány a uloženy na faře. Oltář, obětní stůl a lavice byly přestěhovány do dvorany. První bohoslužba ve dvoraně byla 9.3.1998. Následovala demolice kostela a jak se později ukázalo bylo nutné z technických důvodů zbourat i presbytář a sakristii. Zůstala pouze věž. Do konce listopadu byla tato část kostela pod střechou. Na doporučení části šumických stavebních odborníků se nakonec rozhodlo i o zbourání věže. Zvony byly přemístěny na provizorní konstrukci na farní dvůr. Na konci roku 1998 byla věž zbourána. Nová věž byla postavena v roce 1999 a její hrubá stavba byla dokončena v srpnu. Do báně byly uloženy dokumenty, které byly v původní báni z let 1861, 1896 a 1964. Dále tam byly uloženy písemné dokumenty o stavbě kostela z roku 1998 a 1999. V neděli 25. června 2000 pak byl nový kostel slavnostně vysvěcen olomouckým arcibiskupem a metropolitou moravským mons. Janem Graubnerem.

Kostel Narození Panny Marie, Starý Hrozenkov

Farní kostel Narození Panny Marie z 2. poloviny 18. století, který byl v 19. století obnovený. Z dalších památek je cenná kaplička Panny Marie stojící u rybníka, socha sv. Jana Nepomuckého a památka lidové architektury - dům č. p. 76.

Kostel sv. Jakuba, Komňa

Farní kostel Sv. Jakuba stával již v polovině 15. století na místním hřbitově. Podle nápisu na hlavním kříži hřbitova byl pro značnou schátralost stržen roku 1868. Z té doby se nám zachovala píseň "Ta komenská veža", kterou sběratel Sušil zachytil ve své sbírce.

Dnešní empírová stavba pochází z let 1842 - 1846. Nový kostel byl vysvěcen 18. října 1846. Kostel sv. Jakuba Většího je jednolodní stavba s pravoúhlým závěrem a obdélnou sakristií na severní straně kněžiště.

O farnosti se dochovaly historické záznamy už z roku 1448. V 16. století fara zanikla a obec náležela k Bojkovicím. V roce 1779 byla zřízena expozitura a v roce 1784 lokální kuracie. Ve věži kostela visely původně tři zvony. V období 1. světové války byly dva menší sejmuty a zabaveny pro válečné účely. V roce 1926 se podařilo farnímu úřadu společně s místními občany pořídit nový zvon. Během 2. světové války však o dva větší zvony znovu přišli. Zůstal jen nejmenší z nich, Maria o váze 110 kilogramů, kterým se v Komni zvonilo do roku 1996. Tehdy byl k němu pořízen sv. Jakub o váze 185 kilogramů. Hodinný stroj na věži slouží spolehlivě od roku 1905. Opravy kostela proběhly v letech 1930, 1946 a poslední v roce 1982. Budova kostela i oltář jsou chráněnou památkou. K zajímavostem patří početná kolonie netopýra velkého, která se usadila ve věži. Přírodovědci se rozhodli zahrnout jejich hnízdiště do evropské sítě chráněných území NATURA.

Kostel sv. Petra a Pavla, Nezdenice

Jde o jednolodní orientovanou stavbu s polygonálním závěrem kněžiště a čtyřbokou věží nad průčelím. Kněžiště je členěno opěrnými pilíři, zaklenutou konchou s výsečemi a jedním polem válené klenby s vytaženými hřebínky. Loď kostela je plochostropá, podstřešní profilovaná římsa nese sedlovou střechu, nad závěrem zvalbenou.

Poprvé je kostel v archivních listinách připomínán v roce 1392 a jako jeho patron se uvádí pan Jan ze Záhorovic. Před tímto datem zde stával jen drobný dřevěný kostelík, který byl pravděpodobně zřízen mezi lety 1339 – 1346 na popud markrabího Karla, jenž určitou dobu svého života sídlil v blízkém Bánově. Zděný kostel zde byl vystavěn teprve v letech 1349 – 1357 za panování jeho mladšího bratra Jana Jindřicha a za přispění olomouckého biskupa Jana VIII. Za husitských válek kostel pravděpodobně náležel husitům, avšak i přesto byl v roce 1424 vypálen. V dalších letech pak sloužil Českým bratřím, kteří Nezdenice opustil po bitvě na Bílé hoře. Vypálen byl téměř za všech vpádů z uherské strany a do dnešního dne již naprosto ztratil svůj původní ráz. První katolický farář zde byl dosazen po téměř tři sta letech maďarským pánem vesnice Marsinayem v roce 1688. Fara z vepřovice byla ke kostelu přistavěna v roce 1705. V roce 1741 k němu byla přistavěna desetimetrová přední část s věží, nová loď (západní zeď) pochází z roku 1767. Jelikož v roce 1822 při neopatrném pálení voskových svíček fara vyhořela, vystavěli farníci novou budovu z kamene, jež byla vysvěcena 31. května 1825. V průběhu dalších let probíhaly na kostele drobné opravy, které přispěly ke zvelebení budovy. Nově byly mezi jinými zrealizovány křížová cesta (1889), kamenné schody od fary ke kostelu, kazatelna (1895), oltář (1922) a kněžská hrobka. Poslední listopadovou neděli roku 1931 došlo k vysvěcení nových zvonů a v roce 1934 byly pořízeny nové varhany. Při osvobozování obce v roce 1945 byla kostelní věž z jižní strany zasažena dělostřeleckým granátem, jenž ji téměř zničil. Po důkladné opravě byly následujícího roku vysvěceny nové zvony, k nimž přibyl i umíráček z roku 1675. Další dílčí opravy probíhaly až do listopadu 1994 a vyvrcholily demontáží věže, která byla vyzvednuta a ukotvena na ocelovou základnu. Do kopule byla uložena zpráva starosty a faráře Plachého o dění z vesnice a okolí. Elektrické hodiny byly do věže zasazeny teprve roku následujícího. Oficiální dokončení kostela se datuje k roku 1996. Náklady na poslední opravy činily 250 000 Kč. V interiéru kostela se dodnes dochovala kamenná křtitelnice z počátku 16. století zdobená erbem Ořechovských z Holubic.

Kostel sv. Stanislava, Pitín

Kostel s farou je v Pitíně připomínán již v 15.století. V r.1585 postavili tehdejší majitelé zámku Nový Světlov, bratři Václav a Vilém Tetaurové, v Pitíně nový českobratrský kostel. Při reformačním hnutí po bitvě na Bílé hoře se obyvatelstvo Pitína vrátilo z velké části ke katolické víře. V r.1650 byla farnost pitínská zrušena a její zprávu zajišťovali faráři z Bojkovic. V létech 1758 až 1773 byl kostel rozšířen o presbytář a sakristii.V r.1786 byla fara v Pitíně znovu zřízena. Farní kostel sv. Stanislava vznikl ve své současné podobě v létech 1851 až 1855 přestavbou původního kostelíka téhož patrocinia. Nejrozsáhlejší opravu prodělal v létech 1950 až 1951, kdy byla kvůli vážnému poškození sejmuta klenba a celý interiér kostela zmodernizován. Opravený kostel posvětil pitínský rodák, olomoucký arcibiskup Josef Karel Matocha (1888 - 1961), který je pochován na místním hřbitově.

Kostel sv. Vavřince, Bojkovice

Římskokatolický farní kostel sv. Vavřince se třemi hřbitovními kaplemi a náhrobky - raně barokní stavba ze 17. století podle návrhu Jana Křtitele Erny. V interiéru barokní obrazy Jana Kryštofa Handkeho a Josefa Fr. Pilze.